Jsme na facebooku, 
Buk lesní (latinsky Fagus sylvatica) - buky můžeme naprosto klidně označit za nejdominantnější listnaté stromy našich lesů. Spolu s duby patří k největším lesním "obrům," neboť stejně jako ony dosahují podobné výšky a vytváří husté, uzavřené a navzájem spojité koruny. Tím pádem na zem pod stromy proniká velice málo světla a zahubí tak jakoukoliv možnou konkurenci. Buky opravdu překypují silou, a kdybychom my lidé vzhled a druhovou skladbu lesů kompletně neproměnili, byly by zdaleka nejčastěji se vyskytujícím druhem stromů rostoucích v lesích střední Evropy.
Účinky rostliny:
Zajímavý mi připadá i doslovný překlad botanického názvu buku, Fagus sylvatica, což znamená něco jako "jídlo" a "les". To nám vlastně říká. že využití tohoto stromu jako zdroje potravy pro lidi i pro zvířata má už velice dlouhou tradici. Možná jste již někde zaslechli výraz "Žírný buk". Bukvice s vysokým obsahem výživných látek totiž dříve sloužily jako krmivo pro zvířata, ale navíc se z nich lisoval také chutný, hodně vydatný a především univerzálně použitelný olej pro potravinářské účely.
Kde roste
S buky se setkáme především v listnatých a ve smíšených lesích mimo záplavové oblasti. Buk nemá rád "vlhko od nohou".
Najdeme je v celé Evropě, v Bulharsku rostou u moře, v Řecku až ve výšce 2000 m n. m. Také v ČR obsadily celé území, rostou ve smíšených lesích, ale často vytvářejí monokulturní bučiny, protože vzrostlé stromy svými korunami cloní většině ostatních dřevin a vytlačují je tak pryč.
Bukvice? Jak-kdy
Důležitou informací pro sběrače je to, že buky nemívají pravidelně každý rok stejné množství bukvic, to totiž podléhá naprosto individuálnímu rytmu. Nejvíce jich roste v takzvaných "žírných" rocích. Tehdy produkují veliké množství bukvic. Z toho důvodu je zajištěna bohatá úroda a také sklizeň.
Co a kdy sbíráme?
- Mladé listy: od konce dubna do začátku května
- Klíčící rostlinky: konec dubna / začátek května
- Bukvice: od poloviny září do poloviny října
Pro sklizeň hledám vždy buky přímo u lesní cesty. Důvody, které pro to mám, vám velice rád prozradím: Když silnější podzimní vítr setřese bukvice ze stromů, dopadnou rovnou na zpevněnou plochu, proto je nemusím pracně hledat v husté vrstvě listí. Pro sběr se také výborně hodí dřeviny rostoucí na kraji lesa nebo na louce.
Využití buku
Bukvice jsou skutečnými zásobárnami energie. Sto gramů malých aromatických nažek obsahuje 580 kcal, 25 % bílkovin, 35 % tuků a 40 % sacharidů.
V nažkách je dále hodně škrobu, bílkovin, vitamínů Ca B6, jakož i vápníku a železa. A v dnešní době obzvláště důležitá vlastnost: uhlohydráty obsažené v plodech neobsahují lepek. Co by si člověk mohl víc přát? Na jednu věc bychom si ale přece jen měli dát pozor: Bukvice obsahují jedovatý alkaloid fagin, jehož účinky je třeba předtím, než je budeme zpracovávat,.odstranit. To se nám podaří tak, že je krátce a silně zahřejeme a fagin se vypaří. Opravdu vás chci odradit od toho, abyste zkoušeli jíst větší množství syrových plodů, mohlo by to totiž vést k žaludečním problémům, závratím a k bolestem hlavy. Pokud si dáte ale na přípravě záležet a nažky dobře připravíte - to znamená, že je hodně zahřejete, podusíte nebo upečete (!) - stanou se opravdovou delikatesou.
Také mladé, jemné bukové listy se dají bez jakýchkoliv problémů konzumovat. Chutnají příjemně a lehce nakysle - jejich chuť je srovnatelná s listy šťovíku. Hodí se jako zdravý, na minerální látky bohatý přídavek do jarních salátů.
Uvědomte si však, že období, kdy je možno sklízet mladé, lehce nakyslé bukové listy, je velice krátké. Po deseti až čtrnácti dnech listy ztmavnou, ztvrdnou a již nejsou tak chutné.
Naklíčené bukvice mají oříškovou chuť a jsou rovněž vynikající a chutnou přísadou do salátů.
Léčivé účinky buku
Bukové listy a kůra mladých větviček bývaly používány na "zchlazení hlavy", proti horečce a na podporu bystrosti. Vodní výluh neboli macerát z jarních pupenů je podpůrným prostředkem při nedostatečné činnosti ledvin, močovém písku, při otocích a zánětech kloubů či tvorbě výrůstků. Vyloupané bukvice obsahují olej, který se poměrem nenasycených mastných kyselin vyrovná olivovému.
Žvýkání čerstvých listů hojí afty a jiné defekty ústní sliznice.
Vlažný nálev z drcených listů léčí ječná zrna, mírní svědivé vyrážky a dermatitidy včetně neštovic. Teplý se používá na omrzliny a studený na spáleniny.
Ze starého herbáře
Bukvicová voda.
Bolesti hlavní [hlavy] (všecky z příčiny studené a z nedostatku mozku pošlé) hojí, i oči pro bolesti hlavní, závraty, v uších ječení, padúcí nemoc, křeč, u křivení úst, šlak, pakostnici, bolest hřbetnie opravuje, plíce i prsy čistí, ukúšeným od hovad jedovatých prospievá, dnu kloubnie hojí, moč zastavený propravuje, slezinnú bolest ukládá, zažití i žaludek sílí, vodnatelnost studenú zahání, ledví i měchýř od kamene vysvobozuje, zástavu ženskú projímá, rány i vředy hlavní svaluje, kosti drobné z hlavy vytahuje, rému suší, bolest uší krotí, hluchotu zahání, zamračení očí i pokálení [zákal] zbavuje, slzavosti, hnisavosti očí čistí, oteklosti života ztenčuje. Které žena trápí se, nemohúcí poroditi, pí s šafránem tu vodu.
Zdroj: Jan Černý, Knieha lékarska, kteráž slove herbář aneb zelinář, Norimberk 1517
Charakteristika
Buky mohou dorůstat až do výšky čtyřiceti metrů. Jejich kmeny se vyznačují stříbrošedou a relativně hladkou borkou a vzhledem tak trochu připomínají sloní nohy. Jejich tvrdé a těžké jádrové dřevo má načervenalé zabarvení,
proto má buk lesní v německy mluvících zemích název "Rotbuche", čili v doslovném překladu "buk červený". Listy buku jsou vejčitého tvaru a rostou střídavě, kromě toho mají hladký okraj. Krátce po vyrašení v období od konce dubna do začátku května bývají jemné, světle zelené a měkké, ale krátce poté jsou již hrubší, pevnější a získají tmavě zelenou barvu.
Plody tohoto stromu se nazývají bukvice. Trojboké malé nažky vyrůstají a dozrávají ve zdřevnatělém a ostnitém obalu vždy po dvou. Ten na podzim praskne a uvolní uvnitř umístěné nažky.
Kuchyňské zpracování a využití
Ať již k mlsání nebo jako přísada do salátů či jako posyp na kaši k snídani - využití bukvic se při kuchyňských úpravách meze nekladou. První věc, kterou však musíte udělat, je to, že nažky vyloupete ze slupky. To se vám podaří snáze, když je předtím přelijete vařící vodou. Vnější hnědá slupka totiž poté změkne a lze ji docela snadno pomocí kuchyňského nože odstranit. Nahnědlý obal jádra můžete klidně ponechat, neboť ten se při pražení sloupne - ale může se i jíst. Vyloupané nažky nasypte do rozpálené pánve a za neustálého míchání je po dobu několika minut smažte. Ale pozor, mohou se velice snadno spálit! Kdo chce, může si je podle chuti přisolit nebo okořenit, tím získá zase o trochu jinou příchuť: Zkuste někdy třeba kombinaci pepře a kari.
RECEPTY S BUKVICEMI
PRAŽENÉ BUKVICE JAKO POSYP NA DÝŇOVOU POLÉVKU
1 dýně Hokkaido (600-700 g)
1 cibule
1 stroužek česneku
kokosový olej
250 ml zeleninového vývaru
1 plechovka kokosového mléka
3 lžíce šťávy z pomeranče
podle chuti sul, pepř, mleté kari koření
2 lžíce opražených a osolených bukvic
Dýni oloupeme, zbavíme jadérek a dužinu nakrájíme na kostičky. Česnek a cibuli také oloupeme a pokrájíme na drobné kostičky. V hluboké pánvi rozpálíme trochu kokosového oleje a zpěníme cibuli a česnek, potom přidáme dýni a několik minut společně smažíme. Nakonec zředíme zeleninovým vývarem a dusíme tak dlouho, dokud není dýně měkká. Přilijeme kokosové mléko, necháme trochu zavařit a pak ručním mixérem přeměníme na krémovou polévku. Ochutíme pomerančovou šťávou, osolíme, opepříme a okořeníme mletým kari. Rozdělíme do polévkových misek a servírujeme posypané opraženými bukvicemi.
OLEJ Z BUKVIC
Z 2,5 kg bukvic můžete vylisovat jeden litr oleje. Pro tyto účely si připravíte bukvice oloupáním a poté z nich pomocí domácího lisu vymačkáte olej. Pořízení vlastního lisu se vám možná bude na první pohled zdát jako docela nákladná záležitost, ale určitě se vyplatí, pokud ho budete používat také na získávání olejů z lískových nebo vlašských ořechů nebo ze slunečnicových a lněných semínek.
POLNÍČEK S PRAŽENÝMI BUKVICEMI
NA SALÁT:
2 plné hrsti kozlíčku polníčku
2 lžíce opražených a osolených bukvic
(Návod pražení je popsán na str. 33.)
NA DRESINK:
2 lžíce oleje z lískových nebo vlašských
ořechů
2 lžíce malinového octa
1 lžička jablečné nebo hruškové šťávy
1 lžička hořčice
sůl, pepř dle libosti
Listy kozlíčku polníčku přebereme, opláchneme a dáme do velké mísy. Všechny přísady potřebné na přípravu dresinku promícháme a přimícháme k salátu. Ten rozdělíme na talíře a před servírováním ještě posypeme jednou lžící opražených bukvic. Stejně jako použitý olej dodají salátu oříškovou příchuť.
DO SALÁTU
Zkuste také někdy jako přísadu do salátu použít mladé bukové listy (mají nakyslou osvěžující chut1 a naklíčené rostlinky (dodají oříškové aroma). Chutnají výborně třeba s křehkým jarním hlávkovým salátem.
Nezdravotní využití buku
Bukové dřevo je velmi kvalitní, vhodné na výrobu nábytku, parket, pražců atd., je ceněno pro svou výhřevnost. Dříve se z něj vyráběl dřevný líh a dřevoplyn. Pro svou krásu je buk oblíbenou parkovou a zahradní dřevinou. Archivní záznamy prozrazují, že v 16.- 18. století byli panští vepři naháněni na zralé bukvice do panských lesů a jejich pasáci za tuto službu dostávali řádnou mzdu. V polovině 1. sv. války bylo úředně zakázáno zkrmovat bukvice dobytkem, naopak se zavedlo nařízení sbírat je na olej. Zralé bukvice se také louskaly jako třeba slunečnicová nebo dýňová semínka. Ještě počátkem 20. stol. se v Praze na Tylově náměstí bukvice prodávaly kornoutek za krejcar.