Jsme na facebooku, 
Skočec obecný ("ricinovník"), latinsky Ricinus communis - Skočec byl znám již Dioskuridovi. "Jest to strom velikosti malého fíku, listy podobné platanu, ale větší, hladší a černější. Kmen a větve jsou holé jako u rákosu, semeno jest v drsných hroznech, vyloupnuté klíštěti jest podobno. Z něj lisuje se olej zvaný ricinový; ten jest nepoživatelný, jinak se však pro lampy a na náplasti používá."
Účinky rostliny:
Semena skočce jsou jedovatá! Pro dospělého člověka je smrtelné požití deseti semen, pro dítě pěti. Vzhledem k tomu, že v současnosti se skočec s oblibou pěstuje v zahrádkách pro okrasu, je velká opatrnost na místě a dohled nad dětmi nezbytný.
Historie
Již 4000 let před Kristem se skočec dostal ze střední Afriky nebo Malé Asie do Egypta, kde byl později pěstován. Ricinový olej se používal na svícení do chrámových lamp. V nejstarším staroegyptském bylináři, Ebersově Papyru, vzniklém 1500 let před Kristem, se píše, že ricinus byl znám jako prostředek proti zácpě. Namnoze se doporučuje jako prostředek k »vyprázdnění břicha« a k ošetření břišních bolestí. V antické době Dioskurides tuto rostlinu ještě používal přesně proti těmto potížím. Ve středověkých sbírkách receptů a bylinářích se skočec vyskytuje pod názvem "zázračný strom", což poukazuje na jeho rychlý růst.
Lékařsky se olej nadále používal jako projímadlo. Lékaři a mniši klášterního léčitelství jej označovali jako silný čisticí rostředek k vnitřní očistě. Očista měla v léčitelství vrcholného středověku a raného novověku velký význam, jelikož se doufalo, že čištěním silným i projímadly se tělo zbaví látek způsobujících nemoci. V 16. století chválí Adam Lonitzer ricinový olej i jako léčivý prostředek proti lišeji a jiným kožním chorobám. Ostatně společné latinské jméno ricinus i pro klíště (Ixodes ricinus) poukazuje na podobnost tohoto zvířete se semenem skočce.
Původ, pěstování, morfologie
Skočec patří do čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). V Indii během krátké doby naroste do výšky 10 metrů. Jelikož je vývoj rostliny závislý na stanovišti, roste v jižní Evropě jen jako keř a v klimaticky mírné střední Evropě se zimními mrazy jen jako jednoletá statná, až 2 metry vysoká bylina.
Existuje více než 20 variet, jejichž tobolky se liší vzhledem. Zralá semena jsou z oddílů tobolek vystřelována ven.
Původ skočce není přesně znám; pochází buďto z Afriky, nebo z Indie. Dnes se pěstuje ve všech teplejších zemích.
Používané části a obsahové látky
V léčitelství se používá ricinový olej lisovaný ze semen. Semeno obsahuje mastný olej a vysoce jedovaté lektiny. Při lisování zastudena zůstává jed ve zbytcích semene, vařením se nebezpečné jedy zlikvidují. Získaný olej obsahuje 85 až 90 procent kyseliny ricinoolejové, která má projímavé účinky.
Oblasti použití
Vědecky uznaný je projímavý účinek, tradovaný již od antiky. Používá se i při otravách z potravin. V kosmetice se používá olej na velmi suchou pokožku hlavy, protože lépe než jiné oleje proniká do rohové vrstvy. Je proto vhodný i pro tělesnou péči; pokožka a vlasy zvláční, kromě toho - jako všechny oleje - vytváří ochrannou vrstvičku.
Aplikační forma a dávkování
Aby se zabránilo nežádoucím vedlejším účinkům, podává se ricinový olej při akutní zácpě nejprve v malých dávkách: začíná se první den se 2 mililitry, nedostaví-li se účinek, užije se další den 3 ml. Při silném dávkování se účinek dostavuje po 2 až 4 hodinách, při nízkém dávkování může k vyprázdnění dojít zpožděně po 8 hodinách.
Kontraindikace - kdo nesmí užívat ricinový olej a skočec
Ricinový olej se nesmí užívat při chronické zácpě a neprůchodnosti střev. Těhotenství - těhotné ženy a děti do 12 let věku by ricinový olej v žádném případě užívat neměli.
Nežádoucí vedlejší účinky
Při vysokém dávkování může dojít k poškození střevní sliznice. Při zevním použití byly ve vzácných případech pozorovány kožní vyrážky.
Související pojmy:
ricinový olej účinky použití ► rycynový ► semena ► pěstování ► druhy ► nekvete ► fotografie ► obrázek ► rostlinka ► prodej ► eshop ► pěstování ► ixodes ricinus ► na vlasy suché vypadávání ► řasy ► zkušenosti ► lékárna ► koupím ► ricinus communis 30 ch