Václavka účinky na zdraví, co léčí, použití, užívání, využitíVáclavka obecná (latinsky Armillaria mellea) je jen jedním z mnoha druhů václavek. U nás ji nacházíme od srpna do října na živých i odumřelých kmenech a pařezech listnatých stromů, jež václavkové podhoubí doslova prošpikuje. Roste většinou v hojných trsech medové barvy (v němčině se tento druh dokonce jmenuje "medově žlutá václavka"). Jednotlivé klobouky jsou žlutookrové, 4-12 cm široké, sklenuté až ploché. Třeně jsou válcovité, ke konci zúžené, plné a pevné. Nesbírají se, sbírá se jen "klobouček." Občas můžeme najít i exemplář žlutý jen po okraji a jinak zelenohnědý - jedná se pouze o odchylku v růstu šupinek na povrchu klobouku.


Účinky václavky na lidské zdraví:

Kde a kdy roste?

Na živých, mrtvých či narušených listnatých stromech.
Srpen až říjen.

 

Jaké látky obsahuje václavka

Václavka obecná je jedlá, ale pouze její dobře tepelně zpracované kloboučky. Pro jistotu se ale nejprve ochutnáním malého množství ujistěte, že na ni nejste přecitlivělí. 100 g čerstvých václavek obsahuje 1-3 g bílkovin, 7,5 g cukrů
a 0,6 g tuku. Minerálních látek moc nenajdeme - 80 mg fosforu, 0,3 mg vápníku a 32-43 mg draslíku.

 

Mírně jedovatá houba

Za syrova je velmi mírně jedovatá, nutno tepelně zpracovat (jedovatá termolabilní látka se při styku s varem zneutralizuje) nebo usušit. Vaříme alespoň 20 minut.

Příznaky otravy: průjmy a zvracení.

Jaké jedovaté látky obsahuje houba: seskviterpeny, hemolysiny, aglutininy a melleolid. Detaily zde.

 

Účinky na zdraví

Zajímavější jsou poznatky, které o aktivních výtažcích z václavek přinesla věda za posledních patnáct let. Tyto výtažky působí proti bakteriím a plísním - například proti stafylokokům a pneumokokům - a obsahují kyseliny propionovou a máselnou.

Pokusy ukázaly, že václavka u zvířat zlepšuje srdeční činnost a prokrvení končetin a mozku. Při pokusech na myších byla z václavek získána látka - peptidglukanová frakce B - která potlačuje růst sarkomu S 180.

Ohledně humánní léčby se musíme obrátit ke starým čínským odborníkům. Ti používali tonikum z václavek na plicní a jaterní choroby a žaludeční potíže. K léčbě využíval i i podhoubí, ze kterého se vyráběly léky na posílení plic a trávicího traktu. Pravidelné užívání václavky je prevencí pálení žáhy, zabraňuje vysušování pokožky, působí proti bolestem zad, pomáhá potlačovat příznaky epilepsie a rachitidy. Dále je také preventivním lékem proti šerosleposti a jiným očním chorobám. Zlepšuje prokrvení mozku.

 

Použití

Čerstvé václavky můžeme buď tepelně upravit, nebo sušit a posléze práškovat. Denní dávka je přibližně 30 g prášku, který buď rozmícháme v jídle nebo v čaji. Doporučená doba léčby je 10 dní, u chronických onemocnění ale déle nebo v kombinaci s jinou léčivou houbou či léčivou rostlinou.