Narančila pochází z jihoamerických And z Ekvádoru a Kolumbie. Pro své plody podobné malým pomerančům je nazývána též malý pomeranč ze španělského jména naranchilla. Narančila je robustní vytrvalá rostlina keřovitého tvaru. V přírodě dorůstá asi 250 cm, u nás 80 - 150 cm. Listy jsou plstnaté, mohutné, vykrajované a velmi dekorativní. Mladé listy jsou zbarveny do fialova.


Účinky rostliny:

Květy jsou bílé nebo nafi alovělé až 3 cm v průměru. Objevují se ve skupinách asi v 60 - 80 cm výšky. Pokud se při pěstování po odkvětu netvoří plody, je třeba rostliny uměle opylovat: rozřízneme prašník a navlečeme ho na bliznu.

Tento způsob je již s úspěchem odzkoušen. Plody jsou kulaté, ve zralosti oranžové, porostlé jemnými chloupky, které se dají odstranit např. otřením látkou. Dužnina má sytě zelenou barvu podobnou kiwi, je aromatická, chuťově se blíží směsi jahod a ananasu nebo kvajávy. Narančilu můžeme celoročně pěstovat v bezmrazém skleníku nebo ve velké nádobě s možností vynášení ven přes léto. Zeminu potřebuje výživnou, kyprou, nejlépe zahradnický substrát. Vyžaduje častou a bohatou zálivku a přihnojování. Rostlinu můžeme v únoru hluboce seříznout pro docílení keřovitého tvaru. Pokud jsou na rostlině plody, provádíme řez po odplození. Rostlina nesnáší mráz, proto ji
přezimujeme nejlépe na světlém místě při teplotě 10 - 15 °C.